Právě jsem zažil ten správný obchodnický přístup k novému partnerovi. Poučte se!

Volám do firmy, že chci mluvit s paní XY a asistentka předává můj hovor se slovy, která jsou v telefonu zřetelně slyšet: “Volá nějakej chlap a nevím, co chce.”

Hm, představit se a říct, o co mi jde – na to jsem nezapoměl ani teď.

Paní XY mi následně vynadá, že volám před Vánocema, kdy neví, kam skočit a na moji žádost o jejich velkoobchodní ceník mi sdělí, že: “Stejně budete x-tý partner, který nám udělá jednu tržbu za 500.”

Ačkoli bych rád udělal nejméně dva nákupy (ironie, pochopitelně), tak i přesto by mě zajímaly jejich velkoobchodní podmínky. Stále ještě zvýšeným hlasem se mi dostane poučení, že musím splnit podmínky A a B a pak mi velkoobchodní ceník pošlou.

To odmítám, protože splnění podmínek pro mě představuje časové a finanční náklady, bez záruky, že mi jejich velkoobchodní podmínky budou vyhovovat. Paní XY argument nechápe, dál pokračuje v komunikaci hlasem jako v trestaneckém táboře, tak hovor končím a děkuji Bohu za konkurenci, od které mohu jejich služby brát bez problémů.

Tak se získávají nová partneři a uzavirají obchody, kdybyste to ještě nevěděli!