Asi je vídáte kolem sebe dnes a denně. Mladí, maximálně do 25ti let, hiphopové trendy oblečení, pohodový výraz, všechno v klidu, z pracovních průšvihů se přeci nestřílí. Dokud je nemáte v pracovním týmu, tak je to taky “v pohodě”. Ale co když s nimi musíte pracovat?
Postupně se bohužel dostávám do stádia, kdy s touto částí mladé generace, resp. s tou její podčástí, co se rozhodla, že budou zaměstnanci, vidím jako nezbytnost pracovat postupem, který se mi až tak nelíbí. Ale je nutné, aby člověk měl nějaké výsledky. To znamená sepsat přesně postupy, procesy a vyžadovat jejich plnění. Následně samozřejmě kontrolovat, protože mnoho pracovníků si dokáže vyložit postupy po svém.
Dospěl jsem k tomu, že v případě podobných zaměstnanců nelze předpokládat nějakou angažovanost či přehnanou aktivitu řešit problémy nebo hledat nápravu či zlepšení. A to ani za slíbené prémie – dokonce ani v případě, že necháte na nich, aby sami přišli s projektem, za který si prémie zaslouží (to aby je práce, kterou si sami vymyslí – a samozřejmě má smysl i pro firmu – bavila víc než práce zadaná nadřízeným).
Možná nad nimi lámu hůl až příliš obecně. Věřím, že jsou i výjimky. Ale i tak si příště dám pozor, než začnu s někým podobným zase spolupracovat.
Popularity: 10% [?]
Komentářů: 3 k článku Jak pracovat se “zewl” generací?
Restin
10.1.2010 at 23:39
Naprosto souhlasím (patřím do té generace, takže to vidím kolem sebe)…
Ty výjimky jsou, ale je potřeba opravdu dlouho vybírat. Na druhé straně, pár % (nebo desetin %) jsou schopní a šikovní, ti jsou budoucí poklad každého zaměstnavatele…
Eagle
18.12.2010 at 00:33
Také do téhle generace patřím, ale myslím, že chuť pracovat je dána člověkem nikoliv jeho stylem. Kdyby byli všichni lidé do 25ti let ,,v klidu” nic nedělali a všechno flákali, myslím, že by to tu vypadalo úplně jinak. Takhle o celé generaci nás mladých nelze mluvit :D.
Wlk Wlezley
8.10.2011 at 22:46
Sám jsem si prošel obdobím “flákačství”. Když mi ale na krku zůstal majetek, který jsem zanedbával, cítil jsem jak mi to protýká mezi prsty. Myslím si, že kdybych se neprobudil z toho najivně slaboduchého snu a nezačal makat na svojí budoucnosti, dnes bych pil krabicové víno s homelessákama. Člověk si musí stanovit morální zásady a dát životu řád (stereotyp), aby to mělo smysl. Někdo to bere jako samozdřejmost. Někdo si sáhne na dno. Ten kdo si sáhne na dno a dokáže vstát a jít za svým snem, je silnější než ten, kdo bere lidskou společnost ohraničenou červenou páskou, za kterou se “nesmí”. Já už si jdu za svým snem po vlastní cestě.