Minulý týden jsem využil státního svátku uprostřed týdne a udělal si tak trochu větší volno. Objeli jsme pár známých po republice, vychutnávali si pěkné počasí a probouzející se jaro. Byl to fajn výlet, člověka hodně nabudil energií něco dělat a taky inspiroval. Ale občas se mi stalo něco, co mě tak trochu zarazilo. Jako například toto.

Byli jsme v jihočeském městečku Blatná, bylo kolem půl šesté večer a já si šel do obchodu koupit něco na ráno. Vybral jsem si jogurt a banán a došel k pokladně.

Přede mnou byla jedna zákaznice a přímo u kasy už platila jiná zákazníce, pravděpodobně známá paní pokladní. Povídaly si spolu tak, že to nešlo neslyšet ;) Tak jsem poslouchal…

Pokladní: “A máš to za 470 korun.”
Zákaznice-známá: “Cože? Koukni se, jak mám prázdný vozík.”
Pokladní: “No jo, co bys chtěla dneska, že jo.”
Zákaznice-známá: “To by měli vidět na sociálce, aby pochopili, že se nedá vyžít z toho, co mi dávají.”
Pokladní: “Tak ten účet na tu sociálku vem a řekni jim to, ne?”

Pak se obě zasmály, ale bylo vidět, že smích byl nucený a tu diskuzi obě myslely dost vážně.

Začal jsem nad tím přemýšlet. Když už bych bral nějaké sociální dávky, tak bych se dost styděl to veřejně probírat v obchodě a hlavně bych se s tím snažil něco sám udělat.

To je tak divné, že se chci umět postarat o svoji životní úroveň sám a ne s pomocí asi poměrně štědré sociální sítě?

Asi to bude dlouho trvat, než se změní myšlení některých lidí…

Ale ani jsem to nestačil domyslet, tak už se ke mně nesl hlas paní pokladní: “Běžte si ke kolegyni, já už si jdu spočítat kasu.”

Půl hodiny před zavírací dobou. V okamžiku, když už jsem u pokladny dobrou minutu stál, měl dvě položky k vyúčtování a za mnou široko daleko nikdo…

Asi to bude dlouho trvat, než… Ale to už jsem psal, ne?

Popularity: 14% [?]

Podobné články

• Postžiro Poštovní spořitelny zadarmo? A kde je háček?
• 5 tipů jak zvládnout tento školní rok levněji
• Jak snížit účet za mobilní telefon